Historické omítky je nutné pečlivě chránit, skrývají v sobě mnoho důležitých informací. Jejich vypovídající hodnota nám mimo jiné přibližuje složení a zpracování omítek, stejně jako jejich trvání a proměny v čase. Omítkový systém je zároveň součástí celé stavby, proto je potřeba při její opravě dbát na to, aby nedocházelo k poškození jak původní omítkoviny, tak celého objektu včetně fungování fyzikálních a chemických procesů.

Prováděné technologie aplikované na historických stavbách vyžadují znalosti vycházející z doby vzniku objektu. Nesmíme však zapomínat na ochranu i stavby samotné a uvědomit si priority použití jednotlivých technologií a materiálů. Nerespektování vlivu prostředí, které se po mnoha staletích značně změnilo, vede k neuváženému používání směsí, které v daném prostředí nemohu již fungovat. Mnohdy vedou k zhoršení stavu nebo k velice rychlé degradaci, což snižuje nejen historickou hodnotu stavby. Při hledání vhodného řešení je důležité zvažovat skladbu materiálů, mechanické vlastnosti, paropropustnost, odolnost vůči otěru či proti dešťové vodě.

Ukázkovým příkladem jsou soklové části staveb. Na těchto partiích mnoho odborníků doporučuje použití vnitřně hydrofobních směsí nebo naopak opakované provádění vápenné technologie. Tyto dvě metody, takzvaná sanační omítkovina nebo odsolovací neboli opětovaná omítka, tvoří hlavní proud současně používaných technologií. Obě nemají při neodstranění vlhkostních problémů velkou životnost a po pěti až 10 letech se musí aplikovat znovu. Takzvané vnitřně hydrofobizované omítkové materiály jsou nejčastěji používané pro prodloužení životnosti v zasolených částech stavby. Tyto směsi mají velice malý součinitel nasákavosti, což v praxi znamená, že nenavlhá samotná omítkovina, ale také se po dobu působení hydrofobizéru nezasoluje. Vápenná směs je naopak prodyšná a dochází v ní k ukládání solí. Je však limitovaná vlhkostí v těchto částech a stupněm zasolení. Zpravidla lze říci, že pro aplikaci vápenné směsi by neměla vlhkost ve zdivu překračovat 5,5 %. Jistě všichni známe příklad použití vápenné technologie, kdy již následující rok dochází k odlupování menších vrstviček ve formě destiček z omítkového materiálu.

U těchto případů je dobré hledat řešení u takzvaných mikroporézních omítek, což jsou směsi bez obsahu cementu a se speciálními zušlechťujícími příměsemi pro specifickou geometrii pórů, jako například omítkovina Exzellent od společnosti MC – Bauchemie. Složitěji opravitelné zdivo v soklových částech stavby je tak trvale chráněno vysoce prodyšnou omítkovou směsí, která se dá velice dobře opravovat. Jelikož je tento materiál mikroporézní, hodí se i do míst v blízkosti komunikací, vozovek nebo do povodňových lokalit. Tyto omítky jsou tradiční technologií známou již ve starověku. Metoda je osvědčená, snadná a levná při srovnání s neustále se opakujícími cykly otloukání a nahazovaní nové omítkové vrstvy. Tyto omítkoviny se specifickou geometrií pórů jsou míchány dle požadavku projektanta či odborníků z řad památkové péče. Velice často se používá takzvaná přírodní barevnost, což je barva a struktura závislá jen na přidání pískových příměsí. Tyto směsi, například omítkovina Exzellent, nejsou vnitřně ani dodatečně hydrofobizovány.