Zámek Puklice z první poloviny 19. stol a jeho sanace.
Práce na památkově chráněných budovách je často oříškem vzhledem k omezením Národního památkového ústavu. Jak jsme si s tímto barokní zámečkem poradili?
Pro zájemce i trocha historie zde (https://cs.wikipedia.org/wiki/Puklice_(z%C3%A1mek)) ale teď už k samotné sanaci.
Tato významná a vznešená stavba trpí silnou vlhkostní problematikou. U takto starých památek je to běžná věc a sanace bývá nevyhnutelná. Proto jsme se rozhodli po konzultaci s Národním památkovým ústavem aplikovat tzv. větrací kanály. Použití větracích kanálů je funkční technologie stará 1000 let, na kterou se bohužel v současné moderní době zapomíná. Důvodem může být i obtížné navržení celého větracího systému. Samotný větrací kanál je ale velice stálou a funkční technologii sanace.
Celou práci nám mírně zjednoduší betonové klenební prvky kanálu. Celé kouzlo je v tom, že kanál musí být navržen tak aby v něm docházelo k velké výměně vzduchu. Nesmí se zapomenout na tzv. komínový efekt, kdy je zkažený vzduch odváděn z objektu ven. Považujte to za malou ukázku toho, jak lze aplikovat tradiční a funkční technologie i v jednadvacátém století.
Jako aplikované materiály jsme zde použili trasvápenné malty a malty na bázi hydraulického vápna neboli hydrofilní malty.
Zámek Puklice má nyní ve své historii i první významnou sanační práci. Popřejme mu hodně zdaru a setkáme se zde zase za rok a uvidíme jak se mu daří.
